Pocta Gustavu Klimtovi / Pocta Gustavu Klimtovi
Čest Gustavu Klimtovi
Miluji Gustava Klimta a namaloval jsem několik velkých obrazů inspirovaných jeho tvorbou.
Prvotní vstup byl "Klimt Bar" v hotelu Diplomat v Praze, kde k mému překvapení žádný Klimtův obraz neměli. Pracovala jsem tam jako hosteska pro zahraniční zákazníky a mrzelo mě, že krásný barový prostor nemá žádnou výzdobu ke cti Klimtova jména.
Gustav Klimt je pro mě úžasný umělec, který svým nadčasovým dílem promlouvá ke všem generacím. Všechna témata jsou symbolickým vyjádřením, takže rezonuje na všech úrovních lidského vědomí. Technika malby a vnitřní postoj, který se naučil u byzantských mistrů: psaná kresba, vrstvené barvy a zlacení, mu umožňuje vyjádřit krásné věčné symboly: strom života, archetypální ženu, matku přírodu...
V osmdesátých letech jsem studoval na klášterní ikonografické škole a tato zkušenost byla pro mě jako pro umělce zásadní. Zažil jsem a pochopil jsem, jak každý pohyb dechu a nápadu ovlivňuje interakci ruky, nástrojů, barvy a podpory. Pochopil jsem sílu vnitřních pozic v tvůrčím procesu. Je to skvělá kvalita, kdy je umělec v tvůrčím okamžiku v jednotě se vším, co je. Práce pak vyzařuje jednotné vědomí se záměrem umělcova ducha.
Nejprve jsem si vybral obraz: „Polibek“, který kombinuje dvě protichůdné energie: Lidskou nespoutanou vášeň a ušlechtilý důstojný plášť. Obraz jsem namaloval dvakrát, protože jsem chtěl vyjádřit vše, co se Klimtovi počítá: vřelou touhu, zvířecí chtíč, touhu být milován, oddanost, jemnost, důstojnost, krásu, potěšení, objímání, splynutí.
Namaloval jsem pět obrazů. Každý má obrovskou sílu a potřebuje velký prostor. Vystavil jsem je pro své přátele na volném prostranství svého hospodářského dvora a atmosféra dvora a návštěvníků se okamžitě proměnila ve slavnostní majestát!
Pocta Gustavu Klimtovi
Zamilovala jsem si Gustava Klimnta namalovala jsem několik větších obrazů, inspirovaných jeho dílem.
Malovala jsem to s elánem a radostí, tvůrčí práce mě naplňovala.
To znamená, že je možné vidět, co se děje vedle Klimtova díla.
Počáteční impuls byl "Bar Klimt" v hotelu Diplomat v Praze, kde k mému údivu neměli a nemají žádný Klimtův obraz. Je jen otázkou času, kdy je hosteska majitelkou webu zákazníka a není to tak, že Klimtova jména.
Gustav Klimt I pro mě úžasný umělec, který hovoří ke všem svým nadčasovým dílem. To znamená, že symbolický význam je velmi symbolický, ale je to také symbol, o kterém mluvíme. To však není možné, ale neprobíhá současně s byzantským systémem, a proto musí být nahrazen. Ikonografové malují boží bytosti a Klimt maluje věčné symboly: strom života, archetypické ženy, matku přírodu...
Kdysi v osmdesátých letech jsem se učila v klášterní škole ikonografii a tato zkušenost byla pro mě, jako umělce, zásadní. Zažila a pochopila jsem, jak každý pohyb dechu a myšlenky, farbu v interakciu ruku, nástroj, i podložkou. Poté můžete zahájit svůj příspěvek v televizním procesu. Chci něco říct, ale vidím to, když jde o televizi. Dílo pak září sjednocený vědomý záměr umělců ducha.
Pokud se tedy použije Klimta, je to „Polibek“, který je produktem energie: není třeba jej nahrazovat jiným zdrojem. Namalovala jsem obraz dvakrát, protože jsem měla potřebu vyjádřit všechno, co se podařilo Klimtovi: vřelou touhu, zvířecí chtíč, potřeba být milován, oddávání se druhému, něco, důstojnost, , radost, potěšení, potřebu objektu, lásku,... aniž bych Klimta doslova kopírovala.
Celkem jsem namalovala pĕt obrazů. Ale není tomu tak, ale je možné prostor využít. Vystavila jsem se pro přátele v otevřeném prostoru statku v Jablonném a oni svým pusobením přetransformovaly atmosféru dvora i všech přítomných na slavnostních velebnosti!